Z MÉDIÍ

RECENZE  |  ROZHOVORY
 
 

ROZHOVORY

Nejhorší je, když mi děti chtějí dát pusu a já musím odvrátit tvář (idnes.cz)

Může se stát, že tu zítra nebudu, říká Radůza (idnes.cz)

J’ai écrit "Je vous aime" pour ma famille mais quand je le chante, c’est pour tout le monde Francouzsky/Français (Český rozhlas)

Někdy je bezlepková dieta tím nejmenším zlem (časopis Regena)

 
Kateřina Veselá, 2010, zdroj: časopis Regena
 
Se zpěvačkou Radůzou se poslední dobou v časopisech „roztrhl pytel“. Souvisí to jistě s tím, že v březnu vydala nové album s májovým názvem – Miluju vás. A její nezvyklá ochota hovořit s novináři možná souvisí zase s tím, že album prvně vydala ve svém vlastním vydavatelství. S Regenou si však Radůza povídala i o svých porodech, talentu, víře a „babských radách“ z Turecka. A taky o své doživotní nemoci.
 
Vaše práce nikdy nekončí, jak v rozhovorech opakujete. Kolik nových písniček jste tedy už od vydání „Miluju vás“ složila?
Zatím jen tři.
 
Písně na „Miluju vás“ jsou poměrně přesně datované. Značí datum den, kdy vás písnička napadla, kdy jste ji dokončila… Nebo běžně uděláte celou písničku za jediný den?
Jak u které. Některé jsem opravdu napsala na jeden zátah, během chvíle. Jindy datum znamená den, kdy jsem písničku dokončila. Jsou i písničky, které píšu několik let.
 
Spěcháte v životě? (A nemyslím teď shon kolem rodiny a dětí.)
Snažím se stihnout co nejvíc práce. Nehotové odkládám na zítra, jen když už spím ve stoje.
 
Slibujete někdy něco, co pak nezvládnete či nestihnete splnit?
Ne. Ale jednou se mi stalo, že jsem slíbila něco, co se mi v průběhu děje začalo jevit jinak a musela jsem z již rozjeté spolupráce vystoupit. Nebylo to příliš kulantní, ale pro mě jediné možné řešení. Neumím věci dělat s nechutí.
 
Pro co, podle vás, máte talent? Talent od Boha?
Mám talent zhustit silný emoční zážitek do krátkého útvaru písňového textu. Umím to udělat poctivě a otevřeně. Umím pravdivě dokumentovat svoji cestu životem, svoje omyly, tápání, nejistoty, ztráty i radosti. Není to moje zásluha, je to dar, který mi pomáhá přežít.
 
Jaký byl nejztřeštěnější kousek vašeho života?
Narození.
 
Teď už jste sama matka dvou dětí. Při těhotenství se synem jste zvracela každý den, bylo druhé těhotenství snazší?
Ne. Bylo velmi bolestné a strastiplné. A zvracení tím nemyslím, i když jsem si ho také užila od začátku až do konce.
 
Doma jste asi nerodila…
Rodila jsem v nemocnici, přítel byl opodál. Vzhledem k tomu, jak oba moje porody probíhaly, jsem proti porodům doma. Je to zbytečný adrenalin.
 
Vymýšlíte si, když mluvíte se svými dětmi, nebo jim vše vysvětlujete na rovinu?
Nevymýšlím. Jen se ty informace snažím podat formou, kterou mohou pochopit. Děti nejsou hlupáci. Já sama si pamatuji ze svého dětství velmi mnoho už od věku zhruba tří měsíců. A vím, že jsem měla stejnou schopnost chápání, jako mám teď, jen jsem měla mnohem méně zkušeností.
 
Jste úzkostlivá matka?
To mohu těžko posoudit. Ale o svo je děti se samozřejmě strašně bojím.
 
Máte nacestováno mnoho mil. Takže není tak překvapivé, že máte partnera cizince. Kde jste se poznali?
Poznali jsme se tady v Čechách. Původně oslovil moji sestru, ale ta byla právě zadaná. Tak nás představila a od té doby jsme se nerozloučili.
 
Vládnete několika jazyky. Ale přitom na koncertech vyprávíte, že turecky neumíte tak, abyste si popovídala s rodinou svého partnera. Je turečtina tak těžká? Turečtina je těžká. A navíc v okamžiku, kdy bych se naučila plynně turecky, bych byla v rodinných rozepřích v nevýhodě. Protože bychom se přeli v rodném jazyce mého partnera. Takhle disputujeme v neutrální angličtině, kterou neovládáme zhruba stejně, a nikdo nemá výhodu rodného jazyka.
Další výhoda je v tom, že anglicky nemluvíme nijak zvlášť dobře, takže ty skutečně důležité věci si sdělujeme nonverbálně. Slovně probíráme jen takové ty provozní věci, jako jsou nákupy, co obléct dětem, co k večeři a tak.
 
Vaše děti se turecky učí? Nebude to pak „tři proti jedné“?
Oni se neučí turecky. Oni prostě s tatínkem turecky mluví. Nedávno jsem zjistila, že starší synek hovoří na svou sestřičku zásadně turecky – zřejmě ji považuje za stejné plemeno a turečtinu za svůj mateřský jazyk. Turecké přesily se ale nebojím, já mám pro strach uděláno.
 
Dáváte svým dětem sladkosti, koupíte synovi párek v rohlíku, či dbáte na superzdravou výživu?
Dávám svým dětem sladkosti, aby to pro ně nebylo tabu, kterým se při první příležitosti, kdy mi zmizí z dohledu, přecpou k prasknutí. Párek v rohlíku jim nekupuji. Z uzenin mívají občas bezlepkovou šunku. Jinak je náš jídelníček, myslím, docela pestrý, protože vaříme jak česká, tak turecká jídla. Takže od omáček si odpočineme u hovězího, rajčat a papriky.
 
Znáte třeba nějaké turecké „babské rady“, lidové moudrosti k zažehnání různých neduhů?
No, jednou jsem měla nějaké střevní potíže a přítelův tatínek mi smíchal mletou kávu s citronem. Když jsem tu směs snědla, raději jsem tvrdila, že to jako zázrakem přešlo.
 
Jaký bylinný čaj, jaké víno a jakou čokoládu máte nejradši?
Čaj mám spíš radši zelený, víno červené – plné a buclaté – a čokoládu třeba s trochou soli, nebo s chilli.
 
Říká se, že nemoc je jako dopis, osobně má každému z nás něco sdělit. I vy jste nemocná. Co sdělila nemoc vám?
Že jsem dostala darem něco velmi hezkého, co mi v tomto životě nenáleželo. A proto, aby se to vyvážilo, musela jsem za to něčím zaplatit. Všechno je v pořádku a přesně tak, jak to mělo být.
 
Co vám vlastně je?
Mám celiakii, nemoc, kterou už budu mít celý život. Je to choroba, která se velmi těžko rozpoznává a může způsobit celou řadu dalších nemocí. Od depresí a anemie přes cukrovku, neschopnost otěhotnět, či donosit dítě, až po osteoporózu či rakovinu. Pokud ovšem člověk dodržuje přísnou bezlepkovou dietu, je naprosto bez obtíží.
 
Traduje se, že žena vydrží leccos, zato muže skolí každá rýma. Jste na tom vy a váš partner taky tak?
Ne, myslím, že mám odolného partnera. V těch nejtěžších chvílích stál vždycky při mě.
 
Věříte na prostředky alternativní medicíny (byliny, akupunktura, homeopatie atd.)?
Já si myslím, že by člověk měl především vědět, jestli je mu souzeno, aby se vyléčil, jestli je to pro něj dobré. Možná, že tím, že si vyléčím nějakou chorobu, budu muset oželet něco daleko bolestnějšího, než je rohlík. Takže vždy zvažuji, kdy si nechám pomoci kupříkladu nějakým homeopatickým lékem, a kdy tím nejmenším zlem je bezlepková dieta.
 
Co třeba astrologie, věštění z karet a jiné „okultní“ věci? Nechala jste si někdy vyložit budoucnost?
Nepotřebuji si nechávat vyložit budoucnost. To, co mám vidět, sama vidím. Umím zacházet se siderickým kyvadlem a umím se poradit i s kartami. Mám kamarádku astroložku, se kterou někdy konzultuji, ale nakonec se stejně řídím svým vlastním úsudkem, vhledem a intuicí. Možná, že moje řešení je objektivně nevhodné, ale pro mě osobně je jakýkoliv výsledek pozitivní, protože se z toho můžu poučit. A možná, že je nějaká cesta objektivně špatná pro většinu lidí, ale pro mě může být jediná správná. Nezbývá, než to zkusit na vlastní kůži a zodpovědnost.
 
Věříte na to, že nás teď a tady ovlivňují i naše minulé životy?
Ano.
 
Uvažujete o sepsání pamětí? Jistě by to byl bestseller…
Ano, mohl by to být bestseller, lidé jsou velmi zvědaví... Ostatně, já paměti píšu – není nic, co by otevřeněji popisovalo můj život než moje texty.
 
Co sama ráda čtete?
Detektivky – hlavně Agathu Christie.
 
Považujete se za všeobecně dobře vzdělanou? Z koncertů vím, že některým vašim textům lidé místy nerozuměli, protože neznali pojmy, souvislosti…
Ne, nepovažuji. A není to vina mých učitelů, ale moje liknavost. Naštěstí mám dobrou paměť, takže si vždy zapamatuji nějaký detail, který na mne pak vrhá to správné vzdělanecké světlo.
 
Koncertující matka dvou dětí asi nemá moc času na odpočinek – ale když už, jak odpočíváte?
Odpočívám při práci. U jedné práce si odpočinu od té předešlé. Mám naštěstí velký rozptyl činností. Krom práce kolem dětí a domácnosti ještě píšu texty a hudbu, cvičím na nástroje a také jsem založila vlastní vydavatelství Radůza records, takže by se dalo říct, že jsem i podnikatelka.
 
Proč jste se rozhodla založit vlastní vydavatelství?
Protože jsem ráda zodpovědná za všechno, za co zodpovědná být mohu. Nemůžu se pak na nikoho vymlouvat, když se mi něco nepovede.
 
Víte, kolika lidem vaše písně pomáhají překonat jejich vlastní nesnáze? Píšou vám o tom třeba?
Já ty písničky píšu hlavně pro to, abych pomohla sobě. Je ale pravda, že píšu tak, aby v tom každý mohl najít svoje trápení a svůj život. Takže se mi opravdu často stává, že mi lidé říkají, že jim některá z mých písniček pomohla.
 
Jak „dobíjíte baterky“? Co vám dává sílu být nezdolná a přitom pokorná, jaká se z vašich textů zdáte?
Baterky si dobíjím na kole, na běžkách, když se zadaří, tak na koni, nebo při pěší turistice. A co se týká mých charakterových vlastností – narodila jsem se taková, jaká jsem, takže za ty kladné vlastnosti nemohu.
 
Odpouštíte snadno?
Odpouštím velmi snadno, ale nikdy nezapomínám.
 
Porušila jste někdy Desatero? Pokud ano, jak, čím?
Moje viny padají na mou hlavu. Je to jen mezi mnou a Bohem, takže mi, prosím, odpusťte, že se nebudu veřejně vyznávat ze svých vin. Mohu vás ujistit, že jich je nespočetně.
 
Na co se v tuhle chvíli nejvíc těšíte?
Těším se z toho, že jsme úspěšně zvládli dceřinu laryngitidu.
 
Je něco, co vám opravdu chybí?
Ne, nechybí mi nic. Všechno mám.
 
 

Kdo se bojí, přijde o šanci prožít velké city (freemusic.cz)